Škola hrou

Základní školu ve Vrbovci tvoří celý komplex budov, dohromady propojený pomocí krytých chodeb tzv. „krčků“. Dalo by se říct, že takovým základním kamenem celého komplexu je historická budova stojící na návsi, k ní se přimyká budova vstupu, skrz kterou se dostáváme do jasného rastru modernistické části. Ta je tvořena útlou a dlouhou osou chodby a na ni jsou jako korále navěšeny jednotlivé pavilony (šatny, učebny vyššího stupně, dílny, tělocvična). Rozvržením jednotlivých pavilonů přirozeně vznikají mezi jednotlivými budovami školní dvorky, které jsou důležitým prvkem pro propojení výuky ve třídách s tou venkovní a zároveň pro trávení volných chvil mezi výukou.

Areál školy je sice členitý, ale svou celkovou velikostí rozsáhlý. Zaujímá tak oproti okolním parcelám rodinných domů značnou plochu. Důležitým tématem se proto stává pěší prostupnost skrz obec v okolí školy, a to o to více v souvislosti s plánovanou výstavbou za školním hřištěm. Dle územní studie dojde také k vytvoření některých nových cest k obsluze území. Na tyto plánované cesty je vhodné navázat a využít potenciálu pro scelení cesty, přicházející ze severu a z jihu k areálu, která byla jednou přetržena. K tomuto pomyslnému scelení sice může dojít jen pomocí „okliky“ obcházející areál školy, ale i tak je určitě důležité. Nabízí se řešení zprůchodnění zadní části areálu, kde je atletický okruh a hřiště, možné by bylo tento prostor otevřít pro veřejnost během dne a umožnit zprůchodnění, zároveň by mladé rodiny, které by bydlely v nové výstavbě, zde mohly využívat dětské hřiště. Prostor by tak byl multifunkčně využíván a nebylo by nutné budovat dětské hřiště zvlášť pro novou výstavbu. Alternativou by případně mohlo být vytvoření cesty pro veřejnost jen po okraji pozemku.

Při řešení venkovních ploch jsme kladli velký důraz na využití školních dvorků, které skýtají velký potenciál. Prostor mezi budovami není pouhým doplňkem ke stavbám, je to svébytný prostor, který může mít vlastní atmosféru. Školní dvorky jsme tak rozdělili na „pokojíčky“, kterým jsme přiřadili barvu, dle jejich funkce v celém systému. Barevné odlišení by se mělo projevit např. v barevném mobiliáři či trvalkové výsadbě. Při průchodu hlavní chodbou se nám za velkými okny budou měnit různé barvy a zážitek z vnitřní chodby tím bude obohacen. Barvy mají svou symboliku – přestávkový dvůr má akcent žlutý, jako prostor pro uvolnění mezi vyučováním – malý dvorek (se stezkou bosou nohou) je modrý, jako prostor pro klid a zamyšlení – oranžový dvorek využívá své zdánlivé nevýhody tepla, symbolizující vřelost a setkání ve venkovní učebně v měsících, kdy jinde už může být chladno – nejpřírodnější dvorek na sebe bere zelenou barvu, zde ve formě travnatého porostu a stromů – nakonec zadní prostor hřiště, místo pro podávání fyzických výkonů, má akcent červené barvy s atributem síly a energie.

1/ žlutý dvorek (přestávkový)

Tam, kde se všichni sejdou.

Tento prostor by měl sloužit jako hlavní místo setkání žáků mezi vyučováním nebo po něm. Na dvorek by mohly být umístěny různé aktivity od ping pongu přes skákacího panáka až po lavičky se stolky k posezení. Vložené prvky (jak herní, tak i lavičky se stolky) mají v návrhu žlutou barvu, jako hlavní barvu tohoto dvorku. Vzhledem ke stavu stávající dlažby by mohla být nahrazena za velkoformátovou betonovou dlažbu, do které by byla vložená pole (prvky) žlutého tartanu – např. kolem zapuštěných trampolín, nebo pro vymezení herní plochy.  Do dvorku je také vložené respirium přiléhající k hlavní chodbě. Na respirium navazuje dřevěná paluba s pergolou. Aby se prostor nepřehříval a byl plně využíván i v letních měsících bylo by vhodné vysadit zde stromy, které budou poskytovat stín a ochlazovat vzduch. Do části u skleníku jsou umístěny vyvýšené záhony sloužící pro okrasu i pro vlastní pěstování (např. v rámci výuky).

2/ modrý dvorek

Místo pro zklidnění s akcentem modré barvy.

Při zachování stezky bosou nohou by její středová část mohla být vysázena hustěji trvalkami právě modré (nebo namodralé) barvy. Bylo by vhodné zakrýt betonovou šachtu, která se nachází v rámci stezky, např. úsekem dřevěné paluby s odklápěcí částí pro možnost revize šachty. Dvorek i celou stezku je možné oživit modrými „patníky“, které je možné přelézat nebo si na ně sednout. Pro prosvětlení celého prostoru by bylo dobré cihelnou stěnu ohraničující dvorek natřít na bílou barvu.

3a/ Oranžový dvorek

Hřejivost slunce.

Svojí velikostí tento dvorek vybízí k umístění venkovní učebny/studovny. V letních měsících se ale přehřívá. Obecně by bylo dobré této skutečnosti využít a používat ho na jaře a na podzim, kdy jeho naakumulované teplo naopak oceníme. K celkové lepší pohodě i při vyšších teplotách by měla přispět pergola popnutá popínavkami, pod kterou se skýtá stín, ale zároveň listy popínavek vzduch čistí a ochlazují. Stejně tak by pomohla realizace zelených střech na plochých střechách modernistické části areálu školy – ty by také zajistily, aby se budovy tolik nepřehřívaly. Do studovny je možné umístit kromě tabule pro možnou výuku také např. knihobudku (venkovní knihovnu), ze které by si jak žáci, tak zaměstnanci školy mohli knihy zapůjčit. Dvorek nese oranžovou barvu, opět by se barva mohla projevit ve vložených prvcích – jednoduchých stohovatelných lavicích, ale i v květu popínavek.

3b/ Oranžový dvorek

Další možností je využít prostor, který akumuluje teplo, pro výsadbu trvalek vyžadujících teplejší podmínky. Mohl by zde vzniknout okrasný dvorek s posezením. Ochlazení vzduchu s sebou vždy přináší listy stromů a rostlin, možné je tedy před cihelnou zeď umístit konstrukci z latí, po kterých by se pnuly popínavky.

4/ Zelený dvorek

Ve spojení s přírodou.

Skrz „zelený dvorek“, který je celý zatravněný, by bylo vhodné vést stezku a při ní umístit jednoduché objekty ze dřeva – klády nebo dřevěné pařezy jako prolézačka, jednoduše opracované klády na sezení. Stávající tůje by bylo možné nahradit za listnaté stromy, které by v letních měsících poskytovaly stín a ochlazovaly vzduch a v zimě by větve bez listí naopak nestínily do oken tříd.

5/ Hřiště

Hřiště za školou s akcentem červené – místo pro sport a hru.

Centrem je fotbalové hřiště s atletickým oválem. Do budoucna by se mohl obnovit povrch atletické dráhy v materiálu červeného tartanu. Kolem oválu a u dětského hřiště jsou nyní vysázeny jehličnany, které se do intravilánu obce nehodí a bylo by vhodné je nahradit za listnaté stromy. Na ploše za dětským hřištěm by mohla vést štěrková cesta, na kterou by byly „navěšeny“ další objekty – venkovní učebna, lavičky a venkovní posilovna. Vložený mobiliář a venkovní posilovací prvky by mohly být opět červené.

Fasády školních budov

Navrhujeme obnovit profilaci fasády staré budovy v moderním pojetí. Materiálem by měla být bílá nebo světle béžová omítka. Spodní část fasády by mohla být ve strukturované omítce (viz inspirační obrázek). Historická budova se uplatňuje při pohledech z návsi, představuje jakýsi archetyp staré školní budovy, která by měla mít velmi reprezentativní charakter.

Malá předstupující hmota se šikmou střechou uvozuje vstup a dobou vzniku se zásadně liší od historické budovy původní školy, tudíž by měla být jasně odlišná. Proto navrhujeme použití dřevěné laťové fasády a nenápadnou střešní krytinu – šedou, plechovou. Nad vstupem by měl být výrazný nápis uvozující vstup.

Společně s rekonstrukcí fasád by mělo dojít k zateplení a návrhu stínících prvků.

Větší část školy je vystavěna v modernistickém stylu a je řešena velice racionálně. Fasády jsou klidné, bez ozdob. Bude na ně použita stejná bílá omítka jako na starou budovu, rozdíl oproti ní bude tedy v profilaci fasády a rozdílném řešení střechy. Stará budova by měla být kryta tradiční oranžovou bobrovkou. Na plochých střechách by mohla být realizována zelená střecha, na nichž by se vsakovala dešťová voda, která jinak z velkých ploch celého areálu odchází do kanalizace. Také by zelené střechy přispěly ke zlepšení klimatu ve dvorcích – méně by se přehřívaly.

Předprostor

Tam, kde se vstupuje do školy.

Tady by měl být zrušen prostor trávníků před školní budovou a nahrazen zpevněnou plochou. Ta umožní lepší rozptyl žáků a také umístění míst k sezení, stojanů na kola, případně v menší ploše také okrasných záhonů s travinami a trvalkami. Na vhodném místě by se měl navrhnout přechod, který by zprostředkoval bezpečný průchod ze strany od kostela. Důležitým je řešení krátkodobého parkování K+R, které je bezpečné a zlepší dopravní situaci.

Vnitřní prostory školy

Společné prostory, především chodby, bude nutné barevně sjednotit. Nejdůležitější je výměna dlažby a výmalba stěn. Dlažba by mohla mít neutrální odstín, ideálně šedý s jemnou texturou. Zajímavým prvkem budou spáry mezi dlažbou, které mohou být různě barevné. Touto barvou bude možné odlišit chodbu od šatny nebo jednotlivá podlaží budov se třídami. Barvy by mohly z barevných dvorků přecházet do barevných spár dlažby v interiéru. Stěny budou bílé a mohou být vyzdobeny díly žáků, jako je tomu v dlouhé chodbě i nyní. Interiérové dveře by bylo vhodné vyměnit a sjednotit materiál, barvu a kliky.

Sjednotit a nahradit by se měla také svítidla. Nyní jsou řešena jako bodová, což bychom respektovali. Především v chodbě není třeba prostor ještě prodlužovat liniovými svítidly.